Celiakie - úvod

Celiakie (glutensensitivní enteropatie, celiakální sprue) je autoimunní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku, obsaženého v pšenici, ječmeni a žitu. Peptidy lepku vyvolávají u geneticky predisponovaných osob aktivaci HLA systému a komplex imunitních reakcí, které vedou k poškození duodenální a jejunální sliznice, někdy i sliznice ilea. Celiakie postihuje přibližně 1% populace, ale v posledních letech její výskyt stoupá, pravděpodobně v důsledku zdokonalení vyšetřovacích metod. Její incidence je vyšší u autoimunních chorob, zejména herpetiformní dermatitidy, diabetu I. typu a autoimunní thyroiditidy.

Klinicky se celiakie manifestuje průjmy, malabsorbcí a bolestmi břicha, u dospělých je nejčastějším projevem onemocnění anemie (přibližně u 60- 70% nemocných) a průjmy, které jsou obvykle mírné a intermitentní.

Nemocní s celiakií obvykle reagují na bezlepkovou dietu (zvláště děti a mladiství); v některých případech se ale léčebný efekt může projevit až po 6-12 měsících.

U 1-2% nemocných je bezlepkový režim i po 12 měsících neúčinný nebo po krátkodobém úvodním efektu selhává. V těchto případech se jedná o refrakterní celiakii I. nebo II. typu. Zatímco I. typ je možno ovlivnit kortikoidy a immunosupresivní léčbou, II. typ refrakterní celiakie má těžký průběh a ohrožuje nemocné vývojem ulcerózní jejunitidy (premaligní stadium lymfomů) a nehodgkinových lymfómů zažívacího traktu. V poslední době byly maligní lymfomy v ojedinělých případech popsány i u refrakterní celiakie I. typu.

Zvláštní formu onemocnění představuje tzv. latentní celiakie se serologickou pozitivitou příslušných protilátek a s normálním nálezem v duodenální sliznici.